Gobliins 2: The Prince Buffoon

Recenze hry

Tak a máme tu pokračování vesele ulítlého dobrodružství goblinů, které by mělo opět rozechvět naše bránice a také nějako potrápit mozkové závity.

V díle předchozím jsme zachraňovali nebohého krále ze spárů zlého kouzelníka a vězte, že podobně „originální” zápletku si na nás autoři přichystali i v díle druhém. Ano opět budeme vrženi do role spasitelů království. Tentokrát je v nesnázích mladičký princ Buffoon, jenž byl unesen nechutným Amoniakem - typickým to záporňákem. Je všehoschopný, šílený, zvrhlý, odporný, smrdí a před jeho majestátem povolí nejednomu hrdinovy všechny svěrače... ehm... tak tedy do něj!

Již na úvod všichni hráči vidoucí alespoň na jedno oko zaregistrují první změnu, která se týká hlavního obsazení - tři trpaslíci z dílu minulého mají dovolenou a místo nich nastupují Fingus a Winkle. Od pohledu sympaťáci, kteří vás budou provázet prakticky celou hrou. Ovládání už není omezeno tím, že každá postavička umí pouze specifickou činnost, jako tomu bylo v jedničce, ale oba hrdinové umějí v podstatě totéž: sebrat/použít/promluvit. Výrazný rozdíl je však v jejich způsobech a povaze, o něco přemýšlivější Fingus si vybírá vždy tu „čistější práci” a decentnější jednání. Naopak Winkle si rád „rýpne” a problémy mu nedělá ani kdekoho chytnout pod krk. V pokročilejší fázi hry se vám pod myš dokonce na nějaký čas dostane i zmiňované princátko Buffoon, což je bezesporu další zajímavé zpestření.

Tak a nyní se můžeme volně přesunout k technickému zpracování. Pokud se vám grafika u prvních Goblinů zdála místy poněkud ujetá, pak vězte, že ve dvojce bude chvílemi až delirická. Faktem je, že mě osobně tento styl nikterak nevadí a naopak přesně vystihuje bláznivou atmosféru celé hry. Ta se místy dostává až do výšin, kam vidí jen pár vyvolených, plus někteří sběratelé houbiček - lysohlávek (po zahrání hry pochopíte). Dalším nesporným pozitivem je také množství a rozmanitost lokací. S gobliny prolezete kdejaký kout své rodné vesnice, podíváte se do hradu, pod vodu, zmenšeni se budete prohánět po psacím stole, no... no prostě toho uvidíte hodně.

Úměrně s rozlehlostí však vzrostla i celková obtížnost a tady si už nejsem tak úplně jist, zda-li je to pro dobro věci. Skutečně autoři si na nás připravili několik „logických” úkolů a vychytávek, které jsou obzvláště vypečené a nejeden hráč by tak mohl v záchvatu bezradnosti začít vulgárně řvát do nic netušícího monitoru, případně zle poškodit okolní nábytek, anebo by nedej bože očkem zašilhal směrem k návodu. No co bych déle povídal, hra vám dá zkrátka zabrat a myslím, že mnohokrát zabřednete, než spatříte vytoužený konec (tím pochopitelně nemyslím váš konec, no to jen pro pořádek).

Co se ovšem hře upřít rozhodně nedá je množství humorných scének, které beze zbytku podědila po svém předchůdci a mnohdy některé situace připomínají až grotesku. Komu tento styl seděl i v prvním díle, rozhodně dvojkou zklamán nebude.

Když si to teď pěkně shrneme, můžeme vcelku sebejistě prohlásit, že Gobliins 2 stojí za to. Má své kouzlo, nechybí jí humor, zajímavá grafika, několik originálních nápadů, kterými se liší od původních Goblinů a koneckonců i ta vyšší obtížnost může být výzvou. Tak tedy hodně štěstí...

Recenzoval Anonym – 1. duben 2014