Face Off!

Recenze hry

Tváří v tvář! je docela dobrý hokejový simulátor, kde si kromě klasického hraní hokejových zápasů můžete zahrát i pěstní souboje. Tváří v tvář! neuzavřeli dohodu o licenčních právech s vedením NHL, takže jména všech hráčů a týmů jsou smyšlená. Výhodou je, že názvy týmů i hráčů lze měnit, takže je můžete všechny libovolně přejmenovávat. Jak jsem řekl, není to jen o hokeji, můžete bojovat na ledě a můžete hrát podle různých pravidel – realistická pravidla, uvolněná pravidla nebo žádná pravidla (ať začne masakr). Hra obsahuje i drobné možnosti koučování, můžete upravovat jednotlivé formace, nastavovat taktiku, ale primárně jde o hokej. Můžete si vybrat buď přátelský zápas, odehrát celou ligu, nebo rovnou jít do play off a pokusit se vyhrát Stanley Cup.

Tváří v tvář! nabízel hned v úvodní nabídce několik zajímavých možností, které série od EA řadu let nenabízela a některé možnosti na PC nikdy nenabízely. Kromě obligátní volby, jak dlouho bude trvat třetí třetina, jste si mohli vybrat i to, kolik hráčů bude hrát (jeden na jednoho, tři na tři nebo pět na pět), také kolik bude rozhodčí pískat (vše, jen fauly nebo nic než góly), jaká bude rychlost a obtížnost hry, zda chcete použít shot-cam a bitky a pokud jste hráli ve dvou hráčích, zda budete hrát proti sobě nebo společně jako tým.

Hra nabízela možnost odehrát pouze jeden zápas nebo celou sezónu. Nedalo se tedy hrát pouze play off. Už před začátkem utkání bylo možné upravovat jednotlivé formace i celé strategie. Nejdůležitější však bylo, že ve Face Off jste mohli kompletně přepsat všechna jména – hráčů i klubů. A spousta kluků toho samozřejmě využila. I doma byla GHL, jak se soutěž v této hře nazývala, upravena na českou extraligu, kterou doplnilo několik nejlepších týmů z nižší soutěže. Snažili jsme se s kamarády upravit soupisky pro aktuální ročník NHL nebo reprezentační výběry. Ale i původní soupisky měly něco do sebe. Minulý měsíc jsem šel s kamarádem z mládí na pivo a nějak jsme se bavili o Face off! a hned vypálil trojici jmen Bojer, Maher, Carpenter, což byly tuším centry Los Angeles, jednoho z nejsilnějších týmů celé hry.

Kdyby něco, postav se! na svou dobu vynikal, pak to byla hra pro dva hráče. Na jednu stranu hru snadno ovládali dva lidé u jedné klávesnice, kdy první hráč měl klávesy kolem písmene S a druhý hrál na numerické klávesnici. Kromě pohybových kláves byly všechny ostatní akce ovládány pouze jednou další klávesou. Pokud jste měli puk v držení, přihrávali jste puk poklepáním a držením směru a střílením při držení. Pokud váš hokejista nebyl u puku, poklepal si, aby si řekl o přihrávku, nebo se pokusil o puk otočit soupeře, přičemž zvedl ruce s holí, jako by prováděl kříž. Vtipné byly zejména situace, kdy jeden z kluků, který neměl puk, zmáčkl akční klávesu a jeho driblující hráč projel po ledě jako tank a sekal vše, co mu stálo v cestě (včetně rozhodčího). Vždy nás bavilo, že ačkoliv to bylo vždy jednoznačné, někdy ho rozhodčí vyloučil za držení, jindy za podražení a podobně. Zvláštností na rozehrávce bylo, že pokud jste měli ofsajdy, spoluhráči by se dostali k puku ve vašem obranném pásmu, zatímco jste se s hráčem motali někde v soupeřově třetině, takže pokud jste ťukli přihrávku a spoluhráči vás slyšeli, mohla změnit umístění hokejisty, kterého jste ovládali, a přihrávka změnila směr během cesty k nalezení vašeho hráče.

Tváří v tvář! hodně zestárla. Ve své době to byl ale skvělý hokej a díky skvělému multiplayeru stálo za to si ho občas zapnout i poté, co vyšla první NHL.