Blood

Recenze hry

Krev – pozoruhodná to tekutina, jenž koluje v našich žilách (alespoň u většiny z nás) a díky níž můžeme šmatlat po tomto krásném světě, zkrátka žít. Obecně se praví, že je vzácná a nenahraditelná, nu což tedy přátelé, vezměme si kýble, naběračky, bandasky i termosky a pojďme si nabrat dle přání a gusta, v této 3D akci je krve dost pro všechny a možná zbude i kousek do zásoby.

V roce 1997 nás do té doby neznámý tým vývojářů z Monolith Production obšťastnil novou 3D akční hrou, která je postavena na proslule známém Built Enginu, jenž byl poprvé využit při tvorbě hry Duke Nukem 3D. Autoři odkoupili licenci a rozhodli se, že své úchylné JÁ převedou na monitory našich počítačů v podobě hry, jíž dali název Blood. Myslím že toto jednoduché slovo je vskutku všeříkající. 

Problematika děje je tak jednoduchá, jak jen může u tohoto žánru být, alespoň tak nebude „zbytečně“ odvádět naši pozornost od akčního běsnění. Vymyslete si v podstatě co je libo a pokud Vám do toho sedne banda ujetých, zfanatizovaných mnichů, horda nemrtvých a potoky krve, máte to správné story. Jen tak pro úplnost a klid duše: Neznámá sekta Vám unesla ženu a Vy máte za úkol tuto sektu zničit a Vaši ženu, co? ... no co asi? ... OSVOBODIT! Táááák a je to venku.

Již začátek hry samotný nás zlehka upozorní, že je něco tak trochu jinak - jsme zvyklí na ledasco, ale většina her tohoto typu, tedy 3D nářezů začíná dle zažitého scénáře: na jednom místě v jednom čase žil byl náš Hrdina, kterýžto spasí celý svět … v případě hry Blood začínáme od kytek. Ano, náš udatný hero se jako znovu obživlý vysápe ze svého vlastního hrobu a se slovy "I live again" popadne do ruky vidle a jde se na "věc". Zpočátku mírně zmatený hráč si po několika krocích může v praxi vyzkoušet, k čemu že ty vidle jsou vlastně dobré a že pracovníci JZD zdaleka nedocenili jejich skrytý potenciál. Tímto však výčet poněkud nekonvečních zbraní nekončí a vězte, že k tomuto tématu se ještě jednou vrátím...

...nyní mám na mušce technické zpracování, které taktéž stojí za pozornost, je totiž na velmi solidní úrovni, ať už bereme v potaz na svou dobu detailně zpracované textury, možnost vysokého rozlišení (až 800 na 600 pixelů), nebo v té době méně vídané a poměrně složité efekty (např. možnost vidět skrz vodní hladinu). I zvukový doprovod nás ujišťuje o úchylně zvrhlých kvalitách, ať už máme na mysli hlášky, heky a smrtelné agónie nepřátel, efekty zbraní, či herní podkres jako takový, vše nás uvádí do té správné krvavě-ponuré atmosféry, v jejímž duchu se točí celá tahle hra. Ale abych Vás moji milí déle nenapínal, prozradím Vám nejsilnější stránku této hry: tím je design, struktura a variabilita jednotlivých úrovní. Množství lokací, které navštívíte a jejich propracovanost až vyráží dech a dodnes je se nad čím kochat. Při své krvavé pouti navštívíte krematorium, železniční stanici, projedete se vlakem, pobavíte se v cirkusu, půjdete do dolů, do zámku a navštívíte i samotné peklo, které je samo o sobě koncentrovanou nechutností, přičemž logika a architektura (dá-li se to takto nazvat) jednotlivých levelů je navýsost propracovaná a nenechá Vás na pochybách, že autoři si s touto lahůdkou vskutku vyhráli. V číslech vyjádřeno: jsou tu pro Vás celkem čtyři epizody po sedmi úrovních, z nichž každá je jinak tématicky zaměřena. Pakliže zmíním už v předchozím odstavci nadhozené zbraně, je nutno podotknout, že fantazií nebylo šetřeno a k obveselení našich černých duší tu máme zajímavý arzenál, mezi něž patří i méně obvyklá voodoo panenka, pistole na světlice a třebas i kombinace zapalovače se sprejem, aneb urob si plamenomet. V případě pocitu neúčinnosti Vašich zbraní zkuste použít kouzelnou klávesu „X“, která spustí jakýsi druhý (totálně vyhlazovací) mód a začnou se dít zajímavé věci…(ovšem s rizikem, že po Vaší munici se jenom zapráší).

Nepřátel se tedy nelekejme a pokud už jsme u nich, tak je dobré zmínit jak na tom jsme po této stránce, tedy množství je dosti variabilní a vše záleží na volbě obtížnosti, co se počtu druhů nepřátel a havěti týče, mohlo by to být i lepší. Na druhou stranu zde kromě zmíněných zombíků a ujetých mnichů máme také klasické pavouky, létající nestvůry a stvůry, exhumované řezníky se sekáčky na maso, a docela originální chodící ruky, které si k nám proklestili cestičku z Adamsovy rodiny. Do toho všeho přimíchejme i extra bosse na konci každé epizodky a máme hrubý výčet individuí za sebou. A že jste to Vy, podělím se s Vámi o malou herní perličku: při troše šikovnosti a štěstí se někdy stane, že zombie nám po své smrti zanechá na památku svoji hlavu a s tou si pak můžete začutat skvělý nemrtvý fotbálek … Klabzubova jedenáctka by chrochtala blahem, včetně pana Basse.

A jak se postupně trmácíme celou touto podivnou recenzí, ocitáme se na samém konci a z Vašich zarudlých očí věstím, že byste uvítali i nějaké to resumé…tak tedy, Blood je hrou která Vás jistě zaujme svou neskrývanou brutalitou, ponurou až strašidelnou atmosférou, jako lahodné koření působí zajímavé zbraně, skvěle navržené úrovně a hlavně výborná hratelnost, včetně možnosti hry po síti, kterou si troufám označit za vydařenou. Pro odreagování se čas od času z úst hlavního hrdiny vyvrhne nějaká ta veselá hláška, nebo komentář, který Vám trochu povolí ztuhlé tváře a Vy se tak můžete směle pouštět do dalších a dalších levelu...

Poněkud úmyslně jsem se v recenzi vyhnul srovnání se hrou Duke Nukem 3D a to hlavně z toho důvodu, že bych se pak z věčného srovnávání snad ani nedostal k meritu věci. Pro všechny ostatní: Blood je jeden z mnoha klonů této zmiňované legendy a právem se řadí mezi ty nejvydařenější, tedy neváhejme a pusťme se do toho, cesta je daleká...

Recenzoval Anonym – 1. duben 2014